16. srpen 2004 se do historie nejen českého hokeje zapsal černým písmem. Při dopravní nehodě zemřel hlavní trenér českého národního týmu Ivan Hlinka.
Hlinka začínal s hokejem v Litvínově, v jehož dresu také v 16 letech vstoupil do československé hokejové ligy. Ve dvaceti letech začal hrát za národní reprezentaci, s níž získal tři tituly mistrů světa: v roce 1972 v Praze, v roce 1976 v polských Katovicích a v roce 1977 ve Vídni. V letech 1977-1980 byl kapitánem československého týmu a v roce 1978 získal zlatou hokejku. O tři roky později opustil republiku a v letech 1981-1983 působil v týmu Vancouver Canucks a poté dva roky ve švýcarském EV Zug.
Po návratu ze zahraničního angažmá začal trenérskou dráhu, což pro mnoho lidí nebylo překvapením. Byl člověkem, který měl dar pozitivně ovlivňovat druhé a rozeným šéfem na ledě i mimo něj. Uměl se smát i být přísný. Jednal férově a s hráči se nebratříčkoval. Přesto, nebo spíš právě proto za ním šli.
Dokázal s týmem získat bronz z olympijských her v Albertville, z domácího šampionátu v roce 1992 i rok poté v Německu. Po neúspěchu o rok později v Itálii, kdy český tým teprve na poslední chvíli díky remíze s Norskem postoupil do playoff a ve čtvrtfinále vypadl s Kanadou, Ivan Hlinka u národního týmu skončil. Znovu se vrátil v roce 1997 a tehdy začala zlatá éra našeho hokeje.
Na mistrovství světa v Helsinkách získal s reprezentací bronz. Následovalo Nagano – nejlépe obsazený turnaj všech dob, který z českého pohledu už těžko něco překoná. Čtrnáct měsíců poté pro změnu zlaté Norsko, kde Hlinka kromě spousty jiných kouzel vytáhl i kouzlo s výměnou brankáře při nájezdech s Kanadou. Když kouč poslal do branky Čechmánka místo Hniličky, televizní komentátor stanice Eurosport označil českého trenéra za hlupáka. Jakmile nájezdy skončily a Češi slavili postup do finále, onen komentátor seděl v hale jako hromádka neštěstí
Tyto úspěchy otevřely Hlinkovi dveře do NHL, kde převzal Pittsburgh a s Finem Alpo Suhonenem, jenž vedl Chicago, se stali prvními Evropany v trenérských pozicích. Poté Hlinka krátce pracoval jako hráčský agent v ruském Omsku. Po sezoně 2003-2004 oznámil třetí návrat k reprezentaci, když podepsal smlouvu na dva roky. Velkých bitev na Světovém šampionátu ani na MS ve Vídni se však už nedočkal.
Tento neuvěřitelný lidský a sportovní příběh utnula tragická dopravní nehoda. 16. srpna jel Hlinka autem z Karlových Varů směrem na Prahu a v jedné ze zatáček nad lázeňským městem se střetl se skříňovým nákladním vozem, jehož řidič mu nedal přednost. Hlinka byl převezen do místní nemocnice, kde tři hodiny po srážce zemřel. Odešel tak člověk, který už bude navždy ztělesněním nejen olympijského turnaje v Naganu či zlatého hattricku na přelomu tisíciletí, ale také obrovského lidského odhodlání.
Autor článku: Michal Boka
Autor titulní fotky: deník Sport