Z Litvínova přes Francii až do slovinského národního týmu. Ne, to není scénář sportovního filmu, ale skutečný příběh brankáře Lukáše Horáka, který se z české hokejové ligy propracoval až na mistrovství světa – ovšem v dresu Slovinska. V otevřeném rozhovoru prozrazuje, proč se rozhodl změnit hokejový dres, co ho naučilo působení v zahraničí a jaké to je stát v brance národního týmu, který původně ani nebyl jeho.
Do třiadvaceti let jste se pohyboval v českém hokeji. Co Vás vedlo k rozhodnutí odejít do zahraničí?
V Česku jsem pendloval mezi Litvínovem a Mostem. Časem jsem ale začal cítit, že by to chtělo změnu, a tak jsem se rozhodl pro zahraniční cestu.
Francie není úplně běžná destinace pro české hokejisty. Co Vás přivedlo právě tam?
S Litvínovem jsme tehdy hráli Ligu mistrů a jedním z našich soupeřů bylo právě Grenoble. Ten zápas mi zůstal v paměti, což nakonec ovlivnilo mé rozhodnutí, proč jsem si ho později vybral jako své působiště.
Jak jste vnímal rozdíly mezi českým hokejem a tím francouzským – nejen na ledě, ale třeba i v zázemí či fanoušcích?
Hokejově tam byl určitý rozdíl v kvalitě, ale myslím, že to odpovídalo spodní části první ligy v Česku. Co mě ale opravdu překvapilo, bylo zázemí v Grenoblu – bylo na velmi vysoké úrovni, něco takového jsem do té doby nezažil.
Strávil jste ve Francii pět let. Co Vám tahle etapa kariéry dala – profesně i lidsky?
Dalo mi to opravdu hodně. Musel jsem se osamostatnit, protože do té doby jsem bydlel s rodiči. Naučil jsem se anglicky a postupně jsem se začal učit i francouzsky. Bylo to pro mě velké osobní i profesní rozhodnutí, které mě rozhodně ve všech směrech posunulo.
Vaše další kroky mířily do Dánska a následně do slovinské Lublaně. Byl to další logický krok, nebo změna vyplývající z konkrétní nabídky?
Sezóna v Dánsku se mi povedla , tudíž jsem měl spoustu nabídek. Ta z Lublaně mi ale přišla nejatraktivnější, zejména protože se tu hraje rakouská ICEHL, která má vyšší úroveň než ligy v Dánsku nebo Francii. Pro mě to tedy byl jasný krok vpřed.
Jak vůbec vznikla možnost reprezentovat Slovinsko? Byl to jejich aktivní zájem, nebo jste i Vy sám vnímal, že by to mohla být cesta?
Nic podobného mě nikdy předtím nenapadlo. Kontaktoval mě trenér Slovinska, kterého jsem poznal právě v Grenoblu, a zeptal se, zda bych měl zájem. Rozhodně jsem neváhal, protože zahrát si na mistrovství světa je obrovská příležitost.
Jak těžké bylo rozhodování o přijetí slovinského občanství a změně reprezentační příslušnosti? Měl jste nějaké dilema, nebo jste neváhal?
Rozhodování o přijetí slovinského občanství nebylo vůbec těžké. Jak jsem už zmínil, zahrát si na mistrovství světa je pro každého hokejistu obrovský sen, tudíž nebylo nad čím váhat.
Jak vás přijala kabina slovinské reprezentace? Přeci jen – jste Čech, navíc brankář, což je klíčová pozice.
Kluci mě přijali hned od začátku, což mě potešilo. Bylo tu asi deset hráčů z Lublaně, tím to pro mě bylo o to jednodušší. K tomu je tu spousta dalších, kteří hrají nebo hráli v Česku, takže bych řekl, že polovina kabiny mluví česky.
Co vás osobně na reprezentaci Slovinska nejvíc překvapilo – pozitivně nebo negativně? Ani nevím, všechno bylo skvělé a na vysoké úrovni. Bylo o nás opravdu výborně postaráno.
Vnímáte to jako novou šanci být součástí vrcholového mezinárodního hokeje, i když v trochu jiném dresu?
Beru to tak, že jsem jel reprezentovat Slovinsko, které o mě mělo zájem, užít si šampionát a dělat všechno pro to, abychom se zachránili.
Kdybyste se mohl vrátit zpět v čase a dát si jednu radu, když jste začínal s hokejem, co by to bylo?
Věřím, že všechno se děje tak, jak má.
Autor: Markéta Gončarova
Zdroj ilustrační fotografie: iihf.com