Loučení, které bolí. Jeden z nejvýraznějších hokejových střelců poslední dekády se klaní a mizí z extraligové mapy. Milan Gulaš, ikona Plzně, miláček Budějovic a postrach brankářů, ukončil kariéru. Má za sebou stovky gólů, nespočet famózních večerů a status legendy. A přesto… žádný titul. Jak je to vůbec možné?
Hvězda, která vzešla z jihu
Už jako teenager drtil soupeře v dresu Českých Budějovic. V 15 letech nastupoval za dorost, o tři roky později debutoval mezi muži. A i když si vyzkoušel mládežnickou reprezentaci, musel dlouho čekat na svůj jediný start na světovém šampionátu. Dřel, makal, střílel. Ale na výsluní to bylo daleko.
Na chvíli zkusil štěstí v zámoří v juniorské USHL, ale návrat do Česka byl tvrdý. Místo A-týmu putoval po hostováních, hrával dokonce i za Strakonice. Jenže Gulaš se nevzdal – a nakonec si vybojoval jméno v tehdejším Mountfieldu. Bodoval jako na běžícím pásu a otevřel si dveře do reprezentace.
(Zdroj – budejcka.drbna.cz)
Exploze v Plzni. A pak odchod za minutu dvanáct
V sezoně 2012/13 udělal krok, který všechno změnil. Přestup do Plzně mu sedl – ve 44 zápasech zaznamenal neuvěřitelných 55 bodů. Ale právě tehdy přišel osudový zlom. Ještě před startem play-off odešel do KHL. Na jeho neštěstí Plzeň bez něj získala mistrovský titul. Gulaš se na to jen smutně díval.
V KHL se neuchytil, další štací tak bylo Švédsko – konkrétně Färjestad. Tady se konečně našel. Čtyři sezóny, přes 200 zápasů a přes 150 bodů. A také jedno finále, kde ale tvrdě narazil – prohra 0:4 a jen stříbro.
(Zdroj – aftonbladet.se)
Návrat mezi Indiány a dominance
V roce 2017 se Gulaš vrací do Česka a hned v Plzni opět pálí ostrými. Ve třech sezonách nasbíral 76, 76 a 56 bodů. Byl kapitán, lídr, tahoun. Ale znovu to nestačilo. Nejblíž k titulu byl v roce 2019 – sedmý zápas semifinále, Třinec… a konec.
Vedle týmového úspěchu ho může mrzet i smutný konec v reprezentačním dresu. Nejprve se smolně zranil těsně před olympiádou v Jižní Koreji a následně v roce 2022 se nedostal do výběru Filipa Pešána. V tu chvíli pověsil reprezentační brusle na hřebík. Reprezentace v něm zanechala hořkou pachuť.
Poslední kapitola – zpět doma
Závěr kariéry si psal doma – v Motoru České Budějovice. Opět kapitán, opět vůdce. Společně s veteránem Lukášem Pechem dělali mladším kolegům „peklo“ na tréninku i v zápasech. V každé sezóně přes 40 bodů. I na závěr kariéry udržel bilanci bodu na zápas v play-off. Přesto to skončilo smutnou tečkou i když na domácím ledě před svými fanoušky.
Nahradit ho? Nereálné.
Místo něj přichází Bulíř a Lantoši, ale zaplnit jeho přesnou mušku? Téměř nemožné. Gulaš byl výjimečný. Technika, střela, přehled. A hlavně – konzistence. Ač nikdy neslavil týmový titul, byl tím, kdo bavil. Tím, kdo nikdy nevypustil zápas. Tím, koho fanoušci milovali – a soupeři nenáviděli.
Vyvěsit dres? Jednoznačně.
Jeho číslo 77 by mělo viset pod střechou Budvar arény. Ne pro trofeje, ale pro oddanost, výkony a srdce, které nechával na ledě. Gulaš byl hokejistou, na kterého se nezapomíná. Legenda, která nikdy nevyhrála – ale přesto se stala nesmrtelnou. A možná to ještě ani nebyl její last dance. Přestávka bude dlouhá a bůh ví, co se milovníkovi cyklistiky bude za pár týdnů volna honit hlavou.
Autor: Jan Mervart
Zdroj ilustračního obrázku: idnes.cz