Nový majitel, hvězdné posily a stejně to v loňské sezóně stačilo jenom na předkolo play-off. V letošní přípravě byl scénář podobný, jenomže tentokrát to vypadá, že Západočeši trefili tu správnou partu borců v čele s trenérem Paterou, kteří jsou plni ohně a nebojí se hrát pořádný, a hlavně opět velmi bruslivý hokej.
Parta pod vedením kapitána Jiřího Černocha po třech prohrách v řadě už zase úřaduje. Jako první v sezóně vykradli stadiony Kladna a Třince a v západočeském derby vyprovodili indiány dokonce výpraskem 6:1. Co stojí za tímto skvělým posunem v tabulce a kolik hráčů mají energetici v top 10 kanadského bodování?
Hlavním problémem karlovarské energie byly dlouhodobé problémy v obraně, které byly navíc zesíleny častými zraněními hlavních obranných opor. Letos se však v defenzivě objevují velké hvězdy, které navíc bodují. Prvním z nich je Janis Jaks, který přišel už jako ostřílený hráč se zkušenostmi s extraligou z nedalekého Litvínova. Skvělé bruslení a přehled ve hře, který dokazuje především super rozehrávkou napříč středním pásmem, jasně zvyšuje šance pro útočné trojice hrající předním. K tomu si přidejte ještě jeho ofenzivní choutky a super střelu a máte prvního vynikajícího beka. Lotyšskou část týmu navíc rozšiřuje ještě Roberts Mamčics, který přišel z Nových Zámků a má zkušenosti i z KHL. Jaks je však zatím tou hlavní lotyšskou hvězdou a má víc jak půl bodu na zápas.
(zdroj – hokejkv.cz)
Hráčem, který nemohl uniknout nikomu, je finský obránce Reunanen. Nenápadný hráč s číslem šest se jen tak klouže na ledě a najednou je schopen udělat tři parádní kličky, dostat se přes hráče nebo skvěle nahodit puk a je z toho nebezpečná příležitost. K tomu si ještě přidejte, že tenhle borec málokdy předčasně opouští útočnou modrou čáru a pokud má puk, tak kličku udělá jakémukoli útočníkovi, který se proti němu rozjede. Tarmo Reunanen, který přišel z týmu Lukko Rauma jedenáct bodů v jedenácti zápasech a je tak nejlepším obráncem v celé soutěži.
Abychom však nezůstali jenom u zahraničních borců. Velmi dobře se ve hře předvádí i mladík David Moravec a čuchnout dostal a zatím v druhé lize v Sokolově se připravuje 20letý Ondřej Dorot, který je rovněž příslibem do budoucna. Tuto trojici uzavírá navíc nový podpis teprve sedmnáctiletého obránce Kryštofa Dyka, který se skvěle zapsal do hledáčku Pavla Patery, který v loňské sezóně trénoval českou reprezentaci do 17 let. Kryštof Dyk, tak oficiálně díky smlouvě přestupuje z Berouna a bude vyčkávat na svou šanci mezi dospělými.
(zdroj – hokejkv.cz)
Nyní se však vrátíme znovu do extraligy a tentokrát do útočných řad. Nikdo by to po jeho roli dříče v národním týmu na mistrovství světa asi nečekal, ale Ondřej Beránek začal konečně dělat to, co od něj klub už dlouhé roky očekává. Začal střílet góly. A to ve velkém. Aktuálně je s devíti přesnými trefami na prvním místě střelců. Svou kanonádu zahájil sice až ve čtvrtém kole, ale díky jeho hattricku se povedlo Varům obrátit zápas s Hradcem z 1:3 na 6:3 a od té doby už pálí pravidelně, když navíc přidal další dva dvoubrankové zápasy. Na ledě doslova lítá ať už má puk v držení anebo ne, a i před brankou je velice důrazný a nikdo ho jen tak neodstrčí.
(zdroj – hokejkv.cz)
Beránka skvěle doplňuje také loni bodově nevýrazný kapitán Jiří Černoch. Ten má už deset kanadských bodů, což už je téměř polovina toho, co měl v loňské sezóně. Černoch je především přínosem na buly a vzhledem k jeho aktuální formě a osmi asistencím se začíná skvěle uvádět nejen jako lídr týmu, ale i jako jeden z lídrů produktivity. Prostě člověk na svém místě. Vedle těchto dvou častých českých reprezentantů je také jeden Slovák, který o sobě dává vědět a je jím Dávid Gríger. Ten už také překonal dvoucifernou hranici získaných kanadských bodů, jeho střela je velmi obávanou zbraní, podobně jako střela Koblasova v Litvínově, který právě z Varů k chemikům odešel. Gríger má i skvělý pohyb a dobře si hlídá i obrannou hru ve vlastním pásmu.
Celý útok doplňuje navíc mladičký talent Vojtěch Čihař. Sedmnáctiletý borec často nastupuje v první útočné lajně a trenéři mu dávají dost prostoru také v přesilových hrách. Čihař je velmi rychlý a hlavně sebevědomý. Dovolí si kličku, rozdá u mantinelu bodyček a nevypustí ani vteřinu, kterou na ledě dostane. Jeho pravidelný ice time je okolo 17 minut a v zápase na Kladně odehrál dokonce přes 22 minut. Trenérům už se také odvděčil svým prvním extraligovým gólem a má už i dvě asistence. I jak se daří týmu roste Čihařovo sebevědomí a uvidíme, jak se ukáže v příštím roce na draftu NHL. Zatím je jen zařazen jako adept na draftování některým z týmů. Pokud však bude takto pokračovat mohl by atakovat i velmi zajímavé pozice.
(zdroj – hokejkv.cz)
Celkově se hra energie zase tolik nezměnila. Pořád je to velmi svižný a bruslivý tým, kterému ale přibyla odvaha a sebevědomí a pár dobře trefených a šikovných hráčů. Z dalších by určitě stál za zmínku třeba Eirik Salsten, který na letošním mistrovství světa vstřelil v zápase s Českem velmi pěknou branku anebo Tomáš Redlich, který z pozice útočníka ve čtvrté formaci odvádí skvělou práci a rozbíjí soupeřům jeden útočný pokus za druhým.
Sezóna je však teprve na začátku a uvidíme, jak dlouho tyhle bodové hody energetikům vydrží a na jakou příčku to bude nakonec stačit, protože liga je letos extrémně vyrovnaná a každý bod navíc se určitě počítá. Hráči však mohou aktuálně i počítat se skvělým postavením v kanadském bodování, které je může příjemně hřát, jelikož v top 10 jsou celkem čtyři (Beránek, Gríger, Reunanen, Černoch), kteří mají dohromady už 43 bodů. A to ještě musíme přičíst fakt, že Energie vstřelila svůj první gól až ve 151. minutě této sezóny – tedy ve třetím kole na ledě Sparty.
Autor: Jan Mervart
Zdroj ilustračního obrázku: hokejkv.cz