Čeští hokejisté padli ve čtvrtfinálovém souboji s Finskem jasně 1:4 a turnaj pro ně tak skončil, stejně jako působení Radima Rulíka u národního týmu. Co však vedlo k tomu, že naši hokejisté ve Švýcarsku neuspěli?
Hořká tečka, která ale nikoho příliš nepřekvapila… Tak by se dalo popsat působení národního týmu na letošním turnaji, konaném ve Fribourgu a Curychu. Pád se severským favoritem už byl však pouze vyvrcholením komplikací, které český tým sužovaly ve skupině.
Rekordní počet omluvenek
Pravděpodobně nejvýraznějším problémem ještě před prvním vhazováním byl počet omluvenek, které kouč Rulík po olympijské sezoně dostal. Nepřijel David Pastrňák, Pavel Zacha, Ondřej Palát a ani Martin Nečas, který se s Coloradem probojoval až do finále konference, kde ,,laviny“ nestačily na Vegas s Tomášem Hertlem, tedy dalším výrazným hráčem, který ve Švýcarsku zoufale chyběl. Horší však byla situace v brankovišti. Trenéru brankářů Ondřeji Pavelcovi odpadala další a další jména… Nejdřív kvůli smlouvě nedorazil David Rittich, poté se omluvila reprezentační stálice Karel Vejmelka a s ním i jeho kolega z Utahu Vítek Vaněček. Zdravotní prohlídkou nakonec neprošel Dan Vladař, ani Lukáš Dostál, ačkoliv zde se jeví jako možná i opatrnost Anaheimu směrem k další sezoně i vzhledem k tomu, že absence ze zdravotních důvodů na značnou část sezony vyřadila Petra Mrázka. Český tým tak musel pracovat s tím, co bylo a toho vskutku nebylo mnoho…
Mlčející opory a nenaplněná očekávání
Další potíží byl výkon těch, od kterých se v ofenzivě očekávalo nejvíce. Nejspíše největším zklamáním byli Matěj Blümel s Davidem Tomáškem. První jmenovaný dostal od začátku pozici Davida Pastrňáka v první formaci vedle velezkušeného Romana Červenky a Lukáše Sedláka. Tahle role však nesedla nejen jemu, ale nakonec ani jeho dvěma spoluhráčům. Jinak velmi produktivní Roman Červenka zaznamenal 5 bodů v 8 zápasech, zatímco loni měl při stejné porci zápasů téměř dvojnásobek (14 bodů) a stejně tak od Sedláka se čekal větší přínos směrem dopředu. V případě Tomáška se pak očekávalo zužitkování role lídra produktivity ve švédské SHL s čerstvě nabitými zkušenostmi po boku Leona Draisaitla a Connora McDavida v Edmontonu. Jenže to se nestalo. Zaznamenal sice 5 asistencí, to ale nebylo ani zdaleka to, co měl hráč tohoto formátu přinést.
Obrana jako tradiční bolest českého týmu
Ví se to už dávno a ani za plného stavu není situace v obraně ideální… Mezi beky příjemně překvapil Marek Alscher, ale tím asi pozitiva směrem dozadu končí. Průměrné výkony předvedli Filip Hronek a Tomášové Galvas s Cibulkou, kteří mají ale stále celou kariéru před sebou. Výkony ostatních členů obranních řad byly ale velkým zklamáním. Rozhodně více se čekalo od ostříleného veterána Michala Kempného i Jiřího Ticháčka, který za finský Kärpät zaznamenal 31 bodů ve 48 zápasech.
Brankoviště s nečekaným hrdinou
Kde panovala skepse už před turnajem, byl brankářský post. Jak už bylo řečeno, Ondřej Pavelec tak dlouho sčítal omluvenky, až nakonec ze zámoří nedorazil vůbec nikdo a řada fanoušků s obavami sledovala nominaci, do které se nakonec nevešli ani karlovarský Dominik Frodl s mistrovským Romanem Willem. Na turnaji se nakonec představil sparťanský brankář Josef Kořenář spolu s Dominikem Pavlátem, který přestoupil z finského Ilvesu do Kladna a byl to právě Pavlát, od kterého se čekala pozice jedničky. Jenže to byl právě Pavlát, který byl přítomen dvěma nelichotivým historickým zápisům, tedy prohře se Slovinskem v prodloužení a porážce 1:4 s Norskem. Oporou mezi třemi tyčemi se tak stal 28letý Kořenář, který si první a bohužel i definitivní porážku připsal až v utkání s Finskem.
Autor článku: Michal Boka
Autor titulní fotky: Sport.cz