Týmová soudržnost, nasazení a odvaha – právě tyto hodnoty podle obránce Vladimíra Draveckého přinesly českému týmu stříbrné medaile na juniorském mistrovství světa. V rozhovoru popisuje nejtěžší okamžiky turnaje, svůj přístup k zápasům, přesun do zámořské OHL i lekce, které si odnáší pro další kariéru.
Od každodenní práce až do reprezentace
Přestože se účast na juniorském mistrovství světa řadila do okruhu jeho sezónních cílů, nebyla jediným bodem, na nějž by se upínal. Svou pozornost věnoval spíše každodenní práci v klubovém prostředí. ‚‚Věděl jsem, že když budu hrát dobře v klubu, může přijít i šance na mistrovství,“ vysvětluje.
Právě tento konzistentní, svědomitý přístup mu nakonec, společně se stabilními výkony, otevřel dveře do reprezentačního výběru. Do Minneapolis mohl tedy přicestovat s čistou hlavou a odhodláním podílet se na dosažitelném týmovém úspěchu. Nic na tom nezměnily ani spekulace o případném čtvrtfinálovém střetu se Slovenskem. „Snažil jsem se jít zápas od zápasu a řešit hlavně náš výkon,“ říká.
Finále, emoce a zkušenosti do budoucna
To nejtěžší na závěr – tak nějak vnímá mladý forvard letošní česko-švédský duel o juniorské zlato. ‚‚Šlo o všechno a tempo bylo opravdu vysoké. Navíc tam byl velký tlak a žádný prostor pro chyby,“ vzpomíná.
Bezprostředně po finále sice pociťoval zejména zklamání, s odstupem času však převážila hrdost na kolektivní úspěch a úroveň předvedené hry. ‚‚Každý měl svou roli a plnil ji na maximum, což bylo hodně znát.“
Přesun do OHL a nové hokejové prostředí
Nemalý kariérní posun nicméně Dravecký prožil již před nynější sezónou, kdy se rozhodl pro přesun ze Švédska do zámořské OHL, kde popsal hru jako přímočařejší, rychlejší a fyzicky náročnější, s menším prostorem a minimem času na rozhodování. I proto považuje tuto kanadskou soutěž za ideální prostředí pro svůj další vývoj , a to ne jen herní – sám sebe považuje kupříkladu za výborného kuchaře.
Velmi pozitivně hodnotí také zázemí svého působiště, týmu Brantford Bulldogs, z jehož řad se na juniorském šampionátu představilo hned pět jmen, Adama Benáka či Adama Jiříčka nevyjímaje.‚‚Podmínky, co tady máme, jsou neskutečné. Troufnu si říct, že takové nemají ani mužské kluby v Evropě. Udělají pro nás cokoliv, abychom se cítili co nejlépe.“
Pohled dopředu
Ať už mladému obránci nacházející roky přinesou cokoliv, stříbrné odlesky z Minneapolis a St.Paul zůstanou uchované – alespoň do chvíle, kdy je nahradí jiný, ještě cennější triumf. Do budoucna si z nich nicméně hodlá ponechat především přístup, nasazení a schopnost hrát pro tým.
‚‚Chci se každý den zlepšoval jak hokejista a člověk nejvíc, jak to jde,“ uzavírá s odhodláním.
Autor: Markéta Gončarova
Zdroj ilustrační fotografie: iihf.com